V atelieru.
V svět šírý prchal jsem sám hledat nových cílů,
ku spěšným krokům svým bych spoutal lepou vílu,
již slávou nazývám;
však v galeriích Mús, v jich harmonickém víru
již schvácen v umění své ztrácím všecku víru
a smuten umdlívám.
Tak v různých protivách všech lidských bouří, spásy,
kol v lůně přírody a v zlatodolech krásy
hledáme s nadšením;
tak mnohý chtěje vznést se vzhůru ku oblakům
jal krásy paprskem všech věků mluvit k zrakům
a skončil šílením!
Od Panny s Ježíškem dál ku bakchantek sboru,
od slunce východu až k světla stínů sporu
dál v mythů záhadu,
od hříchů svádivých až k zářné ctnosti zdobě,
od bídy zmožených k vítězů zpupné zlobě
vše vidím v souladu.
9
Ó v které hvězdě as můj ideal se skrývá?
Zda anděl, démon to, či dítě, žena snivá
neb východ měsíce?
Zda v soulad lahodný v mé duši v rozechvění
as tryskne pramenempramenem, co nebylo, co není,
z to citů směsice? –
Viz! nad krajinou kol se chvatný soumrak zdvihá,
v tlum mračen pádících oř ohnivý se mihá,
v kraj metá ozvěnu;
ó znám těch blesků svit! to sny jsou, rajské včely,
k nám s nebes letící se zářícími čely
geniů ve jmenu!
Chór bouře střídavé slyš! Tvůrci pěje hymny!
Tu v dáli v polích kdes blesk vznítil oblak dymný:
žár tvůrčí v sny mně mih’:
bůh předmět důstojný dnes mého štětce bude!
Nuž k práci! – – Osude! hle, s této malby chudé
plá duše lící mých!
10
Irma Geisslova.