Zdrávas Maria! Máti líbezná!
Hle, všechny květy pučí ze svých poupat,
by mohly zlíbat svatá ústa Tvá
a v rajském dechu Tvém se mohly koupat.
A z lučin, z hájů k Tvému oltáři
by chtěly putovati v pestrém davu,
by u Tvých nohou klekly ve záři,
by ovinuly korunou Tvou hlavu.
Kol svatých dlaní Tvých by chtěly růst,
kol svatých údů Tvých se vzhůru pnouti
a slyšet rozkaz královských Tvých úst –
leč připoutány nemohou se hnouti.
A proto vyslaly mne za sebe,
bych, královno, hold jejich Tobě vzdala,
bys všechny pozvedla je do nebe
a věčností se na ně usmívala.
Mne posílají vánky vlažné,
jež z krajů svatých letí k nám,
a bělostné ty mráčky tažné,
jež v slunci spějí k dálavám.
Mne posílá to slunce zlaté,
jež usmívá se v blankytu,
i třepotavé hvězdy vzňaté,
jež vycházejí z úkrytu.
Mne stříbrná posílá luna,
plát chtěla by Ti pod nohou –
jen z dálek zní sem jejich struna,
neb samy přijít nemohou.
Královno hvězd i vánků nebe,
přijmi zpěv světů s DÍTKA rtů,
ty hlaholí, byť přestal Tebe
ctít zástup světských poetů.
Tys DÍTKO tolik milovala,
jež Bůh Ti vložil do klína –
hle chudinká jsem, a tak malá –
Tys královna má jediná!
A mne zas posílají ptáci
pod modrou nebes oblohou –
den celý měli pilnou práci,
už musí spát, v chrám nemohou.
Mne posílají vzdát Ti chvály
ty pilné, zlaté včeličky,
vosk pro svíce, jež by Ti plály,
snášely po den celičký.
Mne posílají motýlkové,
pět píseň u Tvé veleby,
neb musí čerpat síly nové,
když slunce hasne na nebi.
Já za broučky a mušky třpytné
Ti pěji chválu tisíckrát,
všech tvorů srdce jemnocitné
by chtělo Tobě znít a hrát.
Však nejvíc lidská srdce touží
k Tobě se, Máti, přitulit!
Ó královno, shlaď, co nás souží,
a shlédni v lásce na Svůj lid!
A já jdu za potůčky hravé,
jež klokotají v údolí,
jdu za řeky a háje smavé,
jež se strání Ti hlaholí.
Jdu za lučiny pozlacené,
jež září v lesku blatouchů,
jdu za mýtiny ozářené,
za domov laní, kolouchů.
Jdu za zajíčky, již se bojí,
jdu za ty plaché veverky,
jdu za kravky, co v stáji stojí,
i za lasičky, čiperky.
Jdu za ty lány zelenavé,
co nesou chleba poklady,
jdu za ty lesy šumné, tmavé,
jdu za kvetoucí zahrady:
Vše jeden zpěv a lásky tíseň,
vše rozvijí se čarovně,
vše jeden květ a jedna píseň
nebeské naší Královně!