O Libuši a Přemyslovi.

Jan Evangelista Nečas

K Libuši děl bělovlasý rádce po soudě dvou rozvaděných bratří: „Čechům třeba přísnějšího vládce, na bouřlivou, mužskou mysl patří tvrdší pravice a tužší vláda. Vol si muže, jakého bys ráda, a my uznáme ho za knížete, nechť rod jeho nad Čechami kvete!“ Uvážila kněžna tuto radu a pak řekla: „Vypusťte mi z hradu, a to zrovna před úsvitem ranním, koně bělouše a jděte za ním přes lučiny, lány, širá pole, dál, až tam, kde na železném stole oráč bude jísti chléb své země. Toho za knížete přiveďte mně!“ Ihned koně vzácně vystrojili, s rouchem knížecím se vypravili přes lučiny, lány, širá pole, až pak došli rozorané role, kam kůň bílý pomalu je vedl. Na radlici seděl a chléb jedl oráč Přemysl. Hned přistoupili blíže s pozdravením: „Zdráv buď, český kníže! Od Libuši posláni jsme k tobě, živ buď ke cti národu i sobě!“ Tak děl stařec, který posly vedl. – Nežli Přemysl si na kůň sedl, a se vydal na svou cestu novou, zatknul v zemi otku ořechovou, vece při tom: „Zroste-li tu stromem, bude požehnání nad mým domem, rozvětví se rod můj k slávě, moci, jako slunce vzcházející z noci!“ Pravdu věrnou Přemysl si věstil, když svou otku na ornici pěstil. Stalo se, co bylo nevídáno: Na poli, jež „královským“ pak zváno, vzrostl ořech mohutného kmene z půdy Čechům povždy drahocenné. Ještě jeden příběh zajímavý o Přemyslu oráči nám praví starodávná pověsť z lidu vzatá. Když byl oděn v roucha přebohatá, když jej dali na bílého koně, jako knížete a panovníka, vzal si s sebou střevíce své z lýka. Poslům, když se tomu podivili, řekl: „Aby pamětlivi byli potomci, že z rodu rolnického došli cti a povznešení svého!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
v básni jsme nalezli 2 osoby, v básni jsou označena takto

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

786. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  2. STATNÝ JONÁK. (Josef Václav Sládek)
  3. POŘÁD TOTÉŽ. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Selské písničky. (Josef František Karas)
  5. Ošizený ďábel. (Václav Antonín Crha)
  6. Klamné starosti a naděje. (Václav Svatopluk Štulc)
  7. Pšenice a koukol. (Václav Svatopluk Štulc)
  8. POTULNÝ ZPĚVÁK. (Karel Dostál-Lutinov)
  9. Dumka. (Augustin Eugen Mužík)
  10. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)