Macocha a její zkoumatelé

Jan Evangelista Nečas

Macocha a její zkoumatelé
Macocho, ty hloubko hrozná, děsná u svých okrajů, nenecháváš bez zachvění ponahlédnouť do tajů. 15 Komu duše hoří touhou, tebe z blízka viděti, ten ať umí jako pavouk na svém vlákně viseti. Ty jej dole v otočení černých děr a strmých stěn změníš sobě na podobu polapené mušky jen. Všedním lidem nahoře již zimu vháníš do všech žil; závoj tvůj smí zvednouť jen, kdo život na to nasadil. Za to ty mu nápoj svěží, kytku se svých ňader dáš, za to ty mu netušená tajemství svá otvíráš. 16
Básně v knize V srdci naší Moravy:
  1. Našemu Švýcarsku.
  2. Klepáčovem.
  3. Znám taje hlubin nepřístupných lidem
  4. Strmí skály jako sloupy,
  5. Ptej se hloubky, hoď jí kámen, přeruš poklid hrobový –
  6. Vržen kámen do propasti, zaduněla rána –
  7. U Sloupu.
  8. Nad vchodem do jeskyň.
  9. Jsem v labyrintu slují krápníkových.
  10. Kdo vkročí do tmy s průvodcem a svící,
  11. Zkamenělý vodopád! – Čemu zrak se diví,
  12. Macocha a její zkoumatelé
  13. Macocha a její oběti.
  14. Miserere...!
  15. Co jsem slyšel u Macochy.
  16. Na zákoutí hřbitova.
  17. Doslov.