Šlechetný král.

Jan Nálevka

Zářná hvězda vzplála nade Prahou, kdy vlasť českou řídil Jiří král; milovaltě domovinu drahou, nepřítel se moci jeho bál. Byltě otcem poddanému lidu, násilníkům soudcem přísným byl a jen přál, by národ živ byl v klidu, nepříteli šíji neschýlil. Svobodu, ten drahý poklad vlasti, mečem, slovem chránil Čechům svým, od zlých rádců nedával se másti a svým synům hodným, mladistvým vštěpil lásku k lidu, k rodné zemi, k tomu lidu, z něhož vyšel sám; a kdy zrada vzešla kraji všemi, obrátil se toužně k nebesám: Velký Bože, velkých světů Pane, Ty znáš srdce i národ můj, pro dobro jen mysl jeho plane, drahou zemi naši opatruj!“ A pak zmužile se chystal k bojům, nepřítel kdy povstal se všech stran, neustoupil ani bouří zdrojům, které do Čech tryskly z římských bran. A kdy vlastí samou bouře zrady rozlétla se z pohraničných hor, strhla u vír svůj i pevné hrady a s hnal se nepřátelů sbor: v pochmurné době velký Jiří jako slunce protrhsvárů mrak a co doma hanba piklů víří, mužně vzplanul bystrý jeho zrak, švihl meč a k Nýrsku sletěl bleskem, cizákův kam pádil pustý voj, že to zadunělo v kraji českém: Slavný Jiří umí vésti boj!“ Pak se vrhl s udatnými syny, kde se zdvihá k Moravě kraj náš, trestat Uhrů zarputilé viny, jimž vládvěrolomný Matyáš. Zjímal smělce, mohl trestať přísně, ale překonal svůj velký hněv, věrolomce zbavil smrti tísně, velkomyslným že český lev. A tak všude jenom slávy záři rozléval, kde stanul jeho krok, srdce složil vlasti na oltáři, a klespřed ním úctou každý sok. Obdiv budil po Evropy říších jako velduch, jenž orlí let; v palácích i horalových chýších jméno jeho šeptal žasný ret. A když slávobranou stkvělých činů žití dokonával zářnou pouť, k lůžku zavolal dvé dobrých synů, by jim v duši mohl nahlédnouť: Jindřichu, i ty, můj Viktorine, statně kráčeli jste cestou mou, ji dokonal a v kraje jiné cestu konám; zrak můj chabne tmou. Osiřely rodné vaše země, osiřel jich trůn a bouří val hučí vlastmi hrozivě a temně; národ můj jim dosud vzdoroval. Ale nyní zuřivějších bouří proud se valí v naši krásnou zem, ve svárův i bojů hustém kouři koruny se halí diadém.*) Nejste s ony, jež by ruka vaše měla pevně, zdárně ovládat: Znáte podskočného Matyáše, jaký za přátelství dává plat. Česká korunata těžká vele, klesli byste její nátlakem, a zlí strhali by nepřátelé s královského roucha zlatý lem. Ku Polákům zrak můj toužně zírá, odtamtud Čechům vzejde král, aby národ, jejž zlý osud svírá, s pobratimy svorně, pevně stál. S Polákem kdy Čech si ruku podá, aby jeden sledovali cíl, slávských bratův obapolná shoda nelekne se všech nepřátel sil. Obětujte vlastní svoji slávu drahé domovině na oltář...“ – Jiří děl a těžkou sklonil hlavu, kterou oslnila slávy zář. A dvé synův u velikém bolu kleslo otci na šlechetnou hruď: Půjdemvěrně k spáse vlasti spolu, ty nám, otče, vzácným vzorem buď!“

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

261. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. RIEGROVA ZÁVĚŤ (Bohdan Kaminský)
  2. PÍSEŇ ZÁPASÍCÍCH. (Josef František Karas)
  3. Píseň. (Josef Václav Sládek)
  4. Král Jan. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Čechové u Baltu. (Vincenc Furch)
  6. Karlu Sladkovskému (Josef Václav Sládek)
  7. Zdravice. (Josef Václav Sládek)
  8. SUDIČKA. (František Táborský)
  9. NA NÁMĚSTÍ KRÁLE JIŘÍHO. (Xaver Dvořák)
  10. Proslov k otevření ochotnického divadla. (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)