HORY

Jan Opolský

Ten div kraj kde horský tr fou(J5f) a podeschlých je plna chu louka(J6f) i myších nor(J2m) kde obi jen spo klasy me(J5f) hruď ze zdá se od dávna být kleta(J5f) sám boží tvor(J2m) Kde les je oblast vylouče z ži(J5f) směs mrtvol se z dechu jeho (J5f) a nik svic(J2m) mok všech ran světa slanost sl žra(J5f) kde místo šerem vytrá(J5f) z hub pryskyřic(J2m) Kde zeje tůň v níž živočicha ne(J5f) jíž hladinu jak onyx čer (J5f) jen šera vliv(J2m) kde datel ve kmen vydoutna te(J5f) jak kopal hrob by mrt duši lesa(J5f) sám z trestu živ(J2m) Ten div kraj a li příkří suší(J5f) o nevlíd a nepřístup duši(J5f) již ha stín(J2m) tak zamlklí a v kontemplaci svad(J5f) již sto však kde ji by padli(J5f) kams do hlubin(J2m) Ten div kout kraj zakrslin a kleče(J5f) kde křemením slap křišťálo teče(J5f) a jehož břeh(J2m) je na fád bez roky kvě(J5f) a šepce tutéž monoton tu(J5f) mdlou pro poslech(J2m) Kde nad vším všudy tane vláda hlucha(J5f) ni nedotkne se v zjemlosti ucha(J5f) van zvučných sil(J2m) ba zdá se měř že by bylo pe(J5f) bys v prsou srdce zvo a sle(J5f) též nenosil(J2m) A kde jsou si k zemi stisk chaty(J5f) jež da hlí červimi vraty(J5f) z nich hledíc ven(J2m) co oběť plachou polapenou v síti(J5f) stav tkalcovský je tu slyšet ti(J5f) co noc co den(J2m) Kde ta krát předlou jsou zimy(J5f) pár chvilek jen pod stromy rozkvetmi(J5f) lze ztrávit snad(J2m) a srdce zdá se právo k tomu ti(J5f) jen prahnout suše po smyslném ži(J5f) ne milovat(J2m)

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

782. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. děťátka (Stanislav Kostka Neumann)
  2. ŠUMAVSKÝ MOTIV. (Antonín Klášterský)
  3. IDEA. (Jan Opolský)
  4. Doma (Stanislav Kostka Neumann)
  5. I. Ticho, – ani vánek nezachvívá (Rudolf Mayer)
  6. neunikneš (Stanislav Kostka Neumann)
  7. XII. RAŠELINIŠTĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  8. None (Karel Leger)
  9. Partie ze Stražiště. (Antonín Sova)
  10. Na kraji lesa... (Adolf Brabec)