SVATÉ POLE

Jan Opolský

SVATÉ POLE
Je na hřbitově kromě ticha, jež z prsou němých věcí dýchádýchá, i věčné slávy tanutí. Svá pouta ruší volnost sama,sama jak před povzletem do neznáma šleh zkamenělých perutí. Plá vzácná věta v černu zlatem, že smrt se pouze v tichu svatém ve stálý život promění. Tlak pohne křížem, jenž je rzivýrzivý, a v kořenech a kmenu jívy je zatajené úpění. Ruch barev ztišen ve svém blízku, přes temný mramor obelisků se pentle rudě mihotá, jak cesta k smrti by to byla, již unikajíc potřísnila krev zmařeného života. [15] Nic nevyzradí kámen sivý, svůj plamen lampa nevyživí, když ztrávil sílu oleje, a ticho jako vodstva věku zde splaví navždy po člověku i rozptýlené šlépěje. [16]