SLAMĚNKY

Karel Dostál-Lutinov

SLAMĚNKY
Letos mi vyrostly moc krásné květy, kořenně vonné, bílé, ruměné a nevadnoucí jako amulety; jsou to mé divné květy slaměné. V kytičku svázal jsem je tenkou nitkou a dolů květem jsem je zavěsil, tak ustrnuly a jsou živou kytkou. Co jsem se z ní už dávno natěšil! A přišly mrazy, vánoční pak sněhy, kdy kvítko jest už bájí, vzpomínkou – a slaměnky mé plny krás a něhy, jak včera vzkvetly by, tu čerstvy jsou. Tak, milý příteli, toužíš po kvítku pro celý život? Nevol si pomněnku ni cyklamku ni růži aksamitku – vyvol si drsnou, věrnou slaměnku. 24