FIORETTI V ASSISI

FIORETTI V ASSISI
Jak Betlem leží na hoře to bílé město v pokoře. Zde narodil se lásky rek – náš milý svatý František. Jdu z basiliky k náměstí, kde v chmurné kráse dóm se tmí. Zde všechno svaté vnady má, vše líbám, hladím očima. Jdu z mocných středověkých bran kol svaté Kláry v jitra van. A hájem oliv prastarých jdu dolů, k cíli tužeb svých. Tam dole svatý Damián byl samým světcem zbudován. Jdu sádkem v drobný kostelík – sbor františkánů pěje dík. Jdu v jejich cely zadumán, chudoba svatá má tam stan. Pak vyšel jsem si za kostel, kde potok tichou píseň pěl. Potůček drobný jako náš, z domova taký dobře znáš. 62 Drobounký, úzký, pramen spíš, nohou jej snadno překročíš. A podél něho trávníček pln květinových tvářiček. Tvářičky známé z našich luk – ne cizokrajný nesouzvuk. Pomněnek, bílých sedmikrás, blaťouchů, jak jsou kolem nás. Pryskyřník, světlík tady je, slzičky Panny Marie. Jak doma jsi tu, všecky znáš a chápeš světce, proč je náš. On z našich květin prostých vnad učil se Boha milovat. 63