MELANCHOLIE.

Jan Opolský

Za půldní sychravých se nelze trpčej smáti, klec nebe nemůže líp uzavřena být, jen samot zrcadla můj smutný úsměv vrátí, neb míň než úsměv nelze navrátit. Ó, dlouhé deště v ten čas musí zráti, v stu kapek kalných stesků rovněž tolik, bez cíle, schýlen jme se ubírati přes hory doly krásný melancholik.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1072. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXIX. Radost v srdci, úsměv na tváři jsem míval, (Karel Babánek)
  2. MNĚ NA ROV RŮŽÍ NEDÁVEJTE... (Josef Kalus)
  3. List. (Augustin Eugen Mužík)
  4. ZA ŠLÉPĚJÍ. (Josef Václav Sládek)
  5. Andante. (František Táborský)
  6. NA JAŘE. (Irma Geisslová)
  7. SLUNEČNÝ DEN V JESENI. (Antonín Klášterský)
  8. LISTOPADOVÝM KRAJEM (Viktor Dyk)
  9. XIX. DÍVKA Z PŘEDMĚSTÍ. (Petr Křička)
  10. SVÉ DCEŘI. (Josef Václav Sládek)