SAMOTA.

Jan Opolský

Žil rybník pust a nehnul vodou temnou, jak drahý přísvit v prstenu se leskna a lesní echo pořád bylo se mnou, i všecka jeho zádumčivost teskná. Tu prosím býti zbaven svého těla, v řeč jiné země mysl má se vesní a všechen cit by obětovat chtěla pro dutý nářek holubice lesní. Tu žádám si být sproštěn svojich pudů, jak lupen tenký pramenem se plavit a jako kámen tiše trčet budu a v němosti své smrt svou blahoslavit.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

252. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CESTA NA VALDEK. (Jaroslav Vrchlický)
  2. XLV. ČERNÉ HODINY (František Leubner)
  3. NOC. (Antonín Sova)
  4. Nepřítel. (Karel Nejč)
  5. NAD KRBEM (Rudolf Illový)
  6. 47. Píseň kovkopů. (František Sušil)
  7. Příchod lodilomu. (Adolf Heyduk)
  8. Píseň horníkova. (Augustin Eugen Mužík)
  9. OTÁZKY. (Antonín Klášterský)
  10. Kůň z Hory. (Josef Jungmann)