STARÉ MĚSTEČKO.

STARÉ MĚSTEČKO.
Zaneste se zrakem duše snivé před zhynulá čtyry století, okolí jest velmi pohnutlivé, srdce vaše počne boleti. Zaneste se do rodiště mého na groteskní jeho náměstí, pohledíte ve tvář tajemného, davše se tam takto zanésti. Letní ráno... Na dřevěné věži vzněcuje se báně maličká, všude ještě rosa chladná leží, není vidět ani človíčka. Kohouti se v koncert valný pojí, sledujíce záměr nekalý, trocha slepic tone v nepokoji, jakoby cos od nich čekaly. Se žlabu se časem kapka spustí ranní páry, padlé na střechy, zvukem tím už počal ve vás růsti dokonalý pocit útěchy. Zdrávo jitro s kohoutími zpěvy! Odstupují stíny nemilé, sem tam v okně domečku se zjeví dobrodušný fantom košile. Slabý chrupot kolem krbů vzniká na znamení „život počíná“, tklivý mráček domova se zříká, ubíhaje navždy z komína. 31 Cvakne zámek. Bílá ruka pod ním, nad ním trup je, skoupý na šaty, přisune se v modrém prádle spodním na práh krámu pekař bachratý. Pohne nosem... živná vůně vane, v ranním chladu míří ze branky, na pultu se zardí nachystané koblihy a slané bochánky. Na pár sáhů masné krámy čpějí, vzbuzujíce pocit veliký, poznáváte stále zřetelněji usměvavé mrtvé krmníky. Rudá kýta zabitého těla o soucit váš chvíli zápasí, na mísách tu mírně uzardělá heraldická křivka klubásy. Konváři se ujmou práce hojné, signál davše svými kladivy, v příští chvíli stavy nepokojné soukenníci spustí šediví. Voda ťuká píseň stále vyšší, jakby den jí přidal obtíží, služka mladá nářek onen slyší, s putnami se kašně přiblíží. Nabere a ze hluboka zívne, zastírajíc svoje nedbalky, svatý kašny v touze přepodivné napíná své paže do dálky. 32 Nade krámkem kupce fíky visí, řemeslný emblém tvoříce, ve hmoždýři skrytá ruka čísi rozpoutává vůni skořice. Ševci, krejčí po forteli známé chválí každý, co sám vyrobí, sládek praví „ostré pivo máme!“ pernikáři „kupte syroby!“... ...Probudil se život na vší straně, ohlásiv se v řeči všeliké, vzešlo slunce nad borové stráně hořící a velmi veliké... 33