BOUŘE.

Jan Opolský

BOUŘE.
Šum lesa ustal, sebe sám se zhrozil, jak ducha leká vlastních citů tiš, hrom horský v dálkách temně zahlomozil a černé mraky plouly blíž a blíž. Ret usýchal a žádostiv byl toho, až horká noc se chladem nasytí, tiš nezmařena byla od nikoho a nevábila koho vejíti. Jen potok žil a bral se roklí tmavou ten jeho vlahý, jednotvárný šum... Tak dusno kolem... Doba před popravou. Sevřená mysl úpí k nebesům... 41