STÁŘÍ POUSTEVNÍKA.

Jan Opolský

Jak Adamita volně vysvlečený se ticha vlnou duše moje koupá. Jsem stár, ach stár jak buky u rozvalin... A stálý stín, v němž zvoní konvalinky. Tíž memoarů sotva plece nesou, ač nevyznám se, nesvěřím a mlčím: jeť sluha můj jen plachý kretin církve a nad něj neznám jiné larvy lidské, Já filosof ved marné k lebce řeči, až unaven jsem naplil v její dásně a skulil jsem ji s hory někam v mlhu; v směr opačný pak jsem se vystěhoval. Jsem stár, ach stár jak buky u rozvalin! A stálý stín, v němž zvoní konvalinky... Idiom světský slabě v dáli hučí...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

výhra, prohrát, karta, vyhrát, hráč, sázka, prohra, šach, kostka, bulka

271. báseň z celkových 309

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ad Te! (Xaver Dvořák)
  2. Toužení po dětinské nevinnosti. (Bohuslav Tablic)
  3. Sfinga v parku. (Jaroslav Vrchlický)
  4. XII. Bludům všem jsem výhost dal, (Karel Mašek)
  5. Mandát Luciperův. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  6. Leč odvaha se časem náhle ztrácí... (Jaroslav Vrchlický)
  7. Kýž do toho tisíc hromů! (František Hajniš)
  8. Hýřič. (Josef Wenzig)
  9. XXI   Tuším již, co nechceš říci. (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Epilog (František Gellner)