PONOCENSKÁ.

Jan Opolský

Tu když jsem sám a ticho keřů mne zvonem hlubin potápí, si vznítím louč a žaltář béřu a srdce už mne netrápí. Za pocestné... Kdož v hanbě úpí... A za zbloudilé matrosy... Můj vlastní věk, jsa příliš tupý, se o přímluvu neprosí. A za hněv církve... Za obilí... A za vojáky ve zbrani... Tu u chalupy zase kvílí vše jímající klekání. A tu je čas, kdy louč se láme a nutno vkročit do noci... Ach, žijeme a umíráme, si nevědouce pomoci.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

husa, slípka, husička, slepice, kuře, kohout, kurník, housátko, kachna, kuřátko

352. báseň z celkových 425

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pohřební řeč nad upečenou husou. (Jan Evangelista Nečas)
  2. Straka. (Josef Jaroslav Langer)
  3. Hádanka slovní. (Matěj Havelka)
  4. SLOKY O CHUDOBĚ (Antonín Sova)
  5. 48 Dříve šli lidé do kláštera, (František Zavřel)
  6. 52. Náhlá proměna. (František Jaroslav Kamenický)
  7. PAN HRABĚ. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  8. POUTNICKÁ. (František Serafínský Procházka)
  9. Sirotek na službě. (Adolf Heyduk)
  10. Ptáček. (Václav Svatopluk Štulc)