V HLEDIŠTI.

Jan Opolský

V HLEDIŠTI.
Hrálo se v městě. Konrád hvízdal svadle, šly stíny duchů v stolním prostěradle, ve stesku svic, jen soucit ještě znát bylo, že žije, zněl každou chvíli řáhol s galerie vždy víc a víc. Jen to však bylo totéž jako včera, že mámila nás parná atmosféra, dech úst i těl, a pohledem, jímž do naha se svléká a jímž se vssává člověk do člověka, zrak pohlížel. A hudba také význam měla jistý: flór kalný dáti řečem moralisty a vzít jim hrot, neb plna byla kluzkostí a fines, a každý takt vždy nový trilek přines co doprovod. A hrálo se, byť Konrád hvízdal svadlesvadle, i stíny duší přešly v prostěradle, ve stesku svic, přec hudba měla význam jiný zcela, když zřela na se ženská, mužská těla a zvala líc. 69