ČLOVĚK.

Čechoslav Ostravický

Noc byla tichá tak a mlčenlivá; nad knihou nachýlen já v dumách dlel, an duch můj přes luhy a lada snivá kams’ v dálky jako pták v neznámo spěl. Tu náhle z ulice se v sluch můj vznesla směs hlasů neznámých jak vlny šum, má hlava zvedla se, jež ve dlaň klesla, a duše procitnula ze svých dum. A ze tmy neznámý hlas ke mně vnikal: – Co člověk? – Vášní svých to pouhý rob, jichž poutům od věků si němě zvykal a kterým klesá v oběť za všech dob. Ah, člověk! – jiný děl. – To soud byl všední. Přec člověk korunou je tvůrčích snah, je tvorstva vrcholem a výraz slední, jenž v sobě vším je ve všech proměnách. Snad! – třetí děl... – A přec jen tvor to bídný, bezměrných smutků, žalů, bolů plen, jenž za osudu jeden úsměv vlídný jde slepě vpřed a – hyne vysílen. Pah, člověk! – čtvrtý děl. – Toť barbar pravý, jak dravec lačný v egoismu svém, tu tyran podlý, tam zas lupič rvavý, dlaň bezcitnou jenž zvedá proti všem. – – – A kroky zanikly a hlasy s nimi. Noc mlčenlivá dumně spěla dál, a vzrušenými myšlenkami mými stín ponurý a těžký prochvíval. Ten chodců neznámých spor nahodilý jak balvan těžce klesl v mysl mou – – Co člověk jest? – – A zraky mé se vpily kams’ v dálku noci černou, dumavou. A chvíle jdou – – – a zrak můj plný dumy kams’ do hlubin se černé tůně vryl – – – Co člověk jest? – Ó kdož to říci umí! Ó rozpory, kdo vás kdy rozřešil! Co člověk jest? – – Do černa ztrnulého dál neodvratně noří se můj zrak – – A tíseň, rmut a hrůza Neznámého nad duší mou jak černý visí mrak...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

280. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. X. Já lesem šel, v své duši pouze tebe... (Jaroslav Vrchlický)
  2. VZKŘÍŠENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. X. SOBĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. LÉTO NA VSI. (Antonín Sova)
  5. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  6. DIALOG IV. (Karel Hugo Hilar)
  7. Z koncilu stád... (Bohuslav Květ)
  8. báseň bez názvu (Stanislav Mráz)
  9. Ananké. (Jaroslav Vrchlický)
  10. XVIII. (Jaroslav Vrchlický)