Odrodilý.

Karel Dostál-Lutinov

Zvěsť dávná padla v duši mou: Orel prý mladé brává do spárů a pozvédá je slunce do žáru, zda směle zřít veň dovedou. Mhouří-li který orlík oko, v tom není orlí krve proud, orel se hněvem rozhorlí a v propasť přehluboko panchartu dává upadnout. Ó Bože! Orle nad orly! Ty zved jsi mne, bych v slunce pozíral a já jsem oko na zem upíral, tak zrádně, chabě, zbaběle – – Ty pouštíš mne! Ach Bože! Bratří!! Andělé!!!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slovák, maďar, slovač, slovenský, maďarský, tatranský, slovensko, tatry, kriváň, tatra

159. báseň z celkových 221

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kam’s duše...? (Karel Babánek)
  2. NA KLINICE. (Josef Merhaut)
  3. ***   – A zas jako dříve. Drápy. Vztek. (Lev Blatný)
  4. Zlá příčina (Adolf Heyduk)
  5. 107. O, coby tě srdce této hnětné (Jan Kollár)
  6. 39. Když tak chodím o písně svou vlastí, (František Sušil)
  7. Jsouť srdce velká to, jež bolem světa (Adolf Heyduk)
  8. XLIII. Já přemnohé již oželel (Vítězslav Hálek)
  9. 553. Obrátím se, a ai právě ještě (Jan Kollár)
  10. Hore ho! (Rudolf Pokorný)