X. Jak Luna tiší dol i bor

Gustav Pfleger Moravský

X.
Jak Luna tiší dol i bor Jak Luna tiší dol i bor
 Za noci hvězdnaté: Tak ty můj tišíš v srdci vzpor V žalosti rozňaté. A když mně v oku truchlém žár Vši slzu sežehne: Tu duši mé ten podáš dar, A slasť v ni svatá lne. I když chce srdce pěť žal svůj, A struna nemá zvuk: Tu počne zněti hned hlas tvůj, Otevře citův puk. Tak ty jsi mnou juž docela, Neb žiješ v duši mé; Pak duše má, byť nechtěla, Jen vezdy žije v tvé. 122

Kniha Dumky (1857)
Autor Gustav Pfleger Moravský