Jí.

Václav Jaromír Picek

Vidělas kdy, děvo, růži, Jak za jitra pláče, Když jí z květů po dni parném List za lístkem skáče? Růže ta tvůj obraz, děvo, Tvá též krása svadne, A pak pro ni z očka tvého Mnohá slzy spadne. Pak-bych mohl v ruce tleskat, Krásy smrt ti přáti, Proto že se’s nezdráhala Hrob mé lásce dáti. Ale, drahá, nestrachuj se, Nebudu se mstíti, Duši, již jsem jednou ctíval, Musím věčně ctíti. Když jen po letech mi řekneš: „Odpusť mi své strasti,“ Hned se změní moře želu V moře rajské slasti.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

715. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Růže polední. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  2. Útěcha. (Simeon Karel Macháček)
  3. Jarý život. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  4. RŮŽE. (Václav Jaromír Picek)
  5. XXXVII. Pannám. (František Matouš Klácel)
  6. Máj tak krásný, jak jen první (Jan Neruda)
  7. Růže. Lilie. Viola. (Beneš Metod Kulda)
  8. Když kvetly jabloně růžové... (Růžena Jesenská)
  9. XIX. Mezi děvami ty‘s, milá, (Jan Vlk)
  10. Z jarního výsluní. (Alois Vojtěch Šmilovský)