Dívka k zapadajícímu slunci.

Václav Jaromír Picek

Slunéčko krásné, tvoje zář Zahřála zemi všady, A květorouché sady Radostnou zjevovaly tvář; I moje slunce růži hřálo, A poupě na ně se usmálo. Teď náhle tvůj tratí se lesk, Tichounké barvíc hory, Loučí se vlídně s tvory A zůstavuje vůkol stesk; I moje srdce k slunci touží, To zapadá a mne usouží. O chyl se, chyl s rychlostí jen, Slunéčko milé, k moři; Já vyznám se ti v hoři, I mně že zašel jasný den! Teď hojná sice rosa padne, Než mé srdéčko přec uvadne.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

312. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Růžové poupátko. (Bohuslav Čermák)
  2. Dívčin stesk. (Berta Mühlsteinová)
  3. IV. Rozmilé dítko, (Adolf Heyduk)
  4. Jarý život. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  5. XXXVII. Pannám. (František Matouš Klácel)
  6. JARNÍ PÍSEŇ. (Josef Václav Sládek)
  7. Růže polední. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  8. MEDITACE LETNÍHO JITRA. (Václav Hlaváček)
  9. IX. KVETENÍ. (František Serafínský Procházka)
  10. Slunce hřeje, květe kvítí, (Marie Čacká)