V podzimních mlhách.

Rudolf Pokorný

Zmizely juž hory v mlhách, darmo zrak se napíná, mlhy pojí zemi s nebem – bílá jeseň začíná. Slunce, k němuž hledíval jsi za jitra tak zálibně, jak sněhová koule visí na obloze nehybně. Nesvítí, jen jako měsíc hledí dolů mlhami, smutně tak, jak když se loučí pastuškové s horami. Tu tam chrastí horalovi suché listí pod nohou – odkud jeseň urvala je, oči nalézt nemohou! Neuslyšíš písně ptačí, jíž naslouchals upjatě – oblaka ti se svých výšin sahají až ku patě: Neviditelná je ruka na vše strany rozpíná – – Kráčej tiše, po špičkách jdi – země právě usíná...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

283. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POD SNĚHEM. (Alois Škampa)
  2. Pára nad obzorem. (Alois Škampa)
  3. Vločky jdou (Stanislav Kostka Neumann)
  4. Sirotek. (Jan Ježek)
  5. Kraj bílý táh’ se v nekonečno a všude ležel třpytný sníh, (Jiřík Luděk Moravský)
  6. V oblacích. (Růžena Jesenská)
  7. ZIMNÍ VEČER. (Karel Václav Rais)
  8. XX. Aj hory, hory, což jste zasmušeny, (František Leubner)
  9. ZIMNÍ SLUNCE. (Alois Škampa)
  10. Smrť. (Alois Škampa)