Kantor.

Rudolf Pokorný

Hřbitůvku ty horský, dávný ouhore! Jak se ti tu leží, starý kantore? Vědět, mi běží, z podzemní své díry vyskočil bys skokem: zakroutil bys kníry, zablýsknul bys okem! Vzpomínkou chci tebe vzkřísit na chvilku; musíš, brachu, ožít na mou obsilku. Chci v píseň vložit, by svět znal šírý, nezřel na bokem... Jak jsi kroutil kníry, jak jsi blýskal okem! Těžko bylo chodit jinam do školy: běleloť se sněhy všecko okolí. Tu ty’s, plný něhy vidět kanonýry! – v domku nad potokem zakroutil si kníry, zablýsknul jsi okem. Vzal jsi dlouhý kabát, na němž visel kříž, řekl’s: „Kantor budu! Jaká pak to tíž?“ A hned zlatou rudu dobýval jsi z Jíry postupuje krokem: zakroutil’s jen kníry; zablýsknul’s jen okem. Brzy byla škola dětmi nacpána: vychovat chtěl syna každý na pána. Do tvého pak klína sypalo se z míry zrní jako tokem – – Ty’s jen kroutil kníry, ty’s jen blýskal okem. Řádnou metlou do hlav, tvrdších nad kůru, vtloukal’s násobilku, starou frakturu. Při tom každou chvilku konal’s metlou smíry a bděl nad úskokem: zakroutil jsi kníry, zablýsknul jsi okem. A když celá škola věděla víc nad tvou hlavu světlou, neučil jsi nic, leda ještě metlou pozbyl’s víry, zapuzen byl sokem – – Zakroutil jsi kníry, zablýsknul jsi okem! Co ti potom zbylo? Skoro se vzlykem počal’s býti pouhým na vsi zvoníkem! Byl-li den ti dlouhým, vešel’s v krčmu Šíry spít se žitným mokem kroutil’s potom kníry, blýskal’s potom okem! A jako ta pára zmizel’s z dědiny! Umřel’s, kantor pravý, za půl vteřiny! Nechal’s tu krom slávy metly asi čtyry, s roztrhaným žokem – – Dokroutil jsi kníry, doblýskal jsi okem...

Patří do shluku

kocour, káča, kočka, mňoukat, kocourek, kotě, ocas, utíkat, utéci, čert

323. báseň z celkových 413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Viktor Dyk)
  2. NAD OTCOVOU STAROU KNIHOU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. NA ŠVESTKÁCH (Bohdan Kaminský)
  4. Liška i kachna. (Václav Svatopluk Štulc)
  5. DEMIRE NEZIRE, CHUDÁKU Z DIBRY... (Stanislav Kostka Neumann)
  6. Papouškovi. (Adolf Heyduk)
  7. V. BALLATA O UMRLČÍCH HODINKÁCH. (Jaroslav Vrchlický)
  8. IV. A tebe když jsem slyšel hlasně štkáti (Josef Václav Frič)
  9. VÝPOVĚĎ. (Josef Kalus)
  10. Hádanky. (Karel Alois Vinařický)