Pohádka o rusalce.

Rudolf Pokorný

Zas vyjel jsem si ku hrádku a novou zaslech’ pohádku o krásné rusalce. Má růže tváří na místě a oči – hvězdky zajistě – tam září na skalce. Vlas jasný splývá po tílku, a za křídelka andílku jsou písně zvonivé. Tam v borku těká u skalky a vábí, vábí do dálky: ji spatřím nejdříve! Na kypré mechu podušce v tichounkém lesa klínu jsem zastihl ji – dřímala jak laňka v sladkém stínu. Na líčku němé usmání a v očích snové libí, za ňadry růže vábivá a na rtech sladké sliby. Ej, z růže pestrý motýlek se v bílá ňadra díval, že slavíček se ve křoví naň žárliv rozezpíval. A zbudil ji... I shledla mne a juž mi prchla houštím: ó slavíku, ó žárlivče, ten zpěv ti neodpouštím! Našel jsem ji opět záhy, setkaly se naše oči, jako když dvě jasné hvězdky za večera v blankyt skočí. Našel jsem ji pode hrádkem, setkaly se ruce dvoje, a sám bůh ví, jaké v srdcích vzbudily se nepokoje! Našel jsem ji při měsíčku, setkaly se rety v tužbě, a mně bylo, jak bych sloužil nejčistější bohoslužbě. Ó to žití, bědné žití! plno žalu, plno trudu: nemysli si, rusalko má, že bez tebe šťasten budu! Ó ti lidé, klamní lidé! nespojí a juž nás dělí: nemysli si, rusalko má, že bychom se uviděli! Ó ta srdce, teskná srdce! plna lásky, plna snění! poznáš, poznáš, rusalko má, jak je těžké zapomnění! Na vždy s bohem, dítě lesů! Och, juž domov za mnou volá: mysl má tě neopustí, srdce tobě neodolá! Však dřív slunce večer vyjde a měsíček svitne z rána, než tě k srdci přitlačím si, rusalko má milovaná! Zas odjížděl jsem od hrádku a v srdci nesl pohádku o krásné rusalce. Ó čarovná ty pohádko, což prožil jsem tě za krátko tam v borku na skalce! Ach, přinese-li zticha kdy hoch prstýnek ze smaragdy své teskné panence? Ó nikdy juž, ó nikdy víc si nepřijdeme, dítě, vstříc leč v smutné myšlénce!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viola, tón, symfonie, cello, hudba, housle, struna, doprovod, šepot, ave

142. báseň z celkových 212

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z MELODIÍ SMUTKU (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. REKONVALESCENCE. (Josef Rosenzweig-Moir)
  3. NOČNÍ VIOLY. (Antonín Klášterský)
  4. Zemřelé. (Augustin Eugen Mužík)
  5. PROPAST. (Josef Holý)
  6. 5. S bohem buďte drahé luhy, (Josef Kuchař)
  7. Jak krásně u nás bývalo. (Adolf Brabec)
  8. PRAŽSKÉ NOCI! (Jaroslav Vrchlický)
  9. X. Smutku! z ňader nočních viol, (Jaroslav Vrchlický)
  10. MODERNÍMU PARIOVI. (Antonín Macek)