Doba písní.

Rudolf Pokorný

Již soumrak visí na okně, ó blaze, blaze mi! Toť čas, kdy snové v duši mé zas kvetou růžemi! A všichni jako hvězdičky, co vzplály oblohou, tak vysoko, tak vysoko, že dolů nemohou! A všichni jako hvězdičky, když blízko k úsvitu, zas pozvolna se ztrácejí mé duši z blankytu. Jen srdce ještě zastená a krví zapění: Ó noci drahá, sesterská, jak smutné loučení!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

213. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LIST. (Adolf Brabec)
  2. NOCTURNO. (Adolf Brabec)
  3. LES SŠEŘENÝ – (Arnošt Ráž)
  4. Orion. (Jaroslav Vrchlický)
  5. 61. Ven nad bory se měsíček (Josef Kuchař)
  6. SLZA. (Adolf Brabec)
  7. V LETNÍM VEČERU. (Adolf Brabec)
  8. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  9. POD HVĚZDNÝM NEBEM. (Antonín Klášterský)
  10. STESK BEZNADĚJE. (Josef Kuchař)