I. Usnulo mi srdce v ňadru

Rudolf Pokorný

Usnulo mi srdce v ňadru jako ptáče pod lupínky, nepřilétli snové k srdci: přilétly to upomínky. Zašuměly křidélkami, vyprávěly smutně, vřele o krajině zádumčivé, o chaloupce osamělé. O jiskrných očích mládí, o růžovém tužeb líčku, o nadějí žhoucích retech, o snů krásných andělíčku. O životě sladkých klamů, plném slibů, plném snění, a o prvním nenadálém ze snů krásných vyrušení...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

73. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VZPOMÍNKA Z ARKA. (Adolf Brabec)
  2. Z nitra. (Otakar Mokrý)
  3. Na rozchodnou. (Josef Kuchař)
  4. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  5. Obletělo černé ptáče... (Jan Evangelista Nečas)
  6. JÁ VIDĚL V ZENITHU... (František Hais)
  7. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  8. SONET na zadní stranu podobizny. (Vladimír Frída)
  9. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  10. Marii. (Jaroslav Vrchlický)