IV. Dávno vesna odumřela,

Rudolf Pokorný

Dávno vesna odumřela, dávno prchlo zlaté mládí, však mé oči popsaly je na mechu a na kapradí. A ten lesík, přítel dobrý, dal mi novou matku – chůvu, tichou, luznou samotičku – což nám bylo o rozmluvu! Ve svém stínu, ve svém klínu zlatou sponkou hruď mi spínal, ale přece, matičko má, na tě jsem se rozpomínal!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

369. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VODNÍK (Božena Němcová)
  2. SEN. (Viktor Dyk)
  3. PÍSEŇ BEZE SLOV (Viktor Dyk)
  4. České krajině. (Josef Václav Sládek)
  5. – POJĎ, ŘEKLA TITANIE. (František Kvapil)
  6. TAJEMSTVÍ (Alfons Breska)
  7. báseň bez názvu (Karel Leger)
  8. IV. PÍSEŇ RÁKOSÍ. (Antonín Klášterský)
  9. XXII. Nic smutnějšího není (Jaroslav Vrchlický)
  10. Pod okny. (Jan Červenka)