I. Zas nové jaro zří mně do světničky –

Rudolf Pokorný

Zas nové jaro zří mně do světničky – ej, jakýž obrat vidí! Juž sladké rety moji mladé žínky žeň naší lásky klidí. A já jsem nejšťastnější z lidí! Kam, žínko, všecky ty hubičky dáme? Svaž mi je v šátek bílý, a pošle-li nám bůh anděla z nebe, v té první jeho chvíli nechť na rty se mu schýlí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

553. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Má ústa žnec, jenž polibků žeň sklízí. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Na břehu Lužnice. (Bohuslav Květ)
  3. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  4. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  5. Samotný. (Simeon Karel Macháček)
  6. Zorav. (Adolf Heyduk)
  7. Povzdechy. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  8. SMRT STARÉHO LUKÁŠE (František Odvalil)
  9. 7. Žel, komu se šťastně zasednouti (Matěj Havelka)
  10. VI. Nebe je všecko pokryto mraky, (Adolf Heyduk)