Jarní duetto.

František Serafínský Procházka

Oschla jsi již, lícho moje, stvrdlá kyne pluhu prsť – nuže tecte s čela znoje na zrno, jímž metá hrsť. Aby vzešlo, liják potu, při němž v hrdle tichne zpěv, musí tepen za klokotu vzbudit staré země krev. – Vidím tě s výše, kamž tryskám střelou, vidím tě, oráči, vidím tvůj znoj. Od věků chodíš tak brázdou stmělou, kalený pluh tvoje jediná zbroj. A přec jím vítězíš ve válce žití líp nežli mečem, jejžto krev třísní. Čím proti němu jsou živlové lítí? Proto se dívám, proto ti zpívám ku práci jásavou písní. – Hlouběj’, pluhu, z mojich pěstí ryj se v brázdu! Ryješ chléb! Nechvěj se, že to tam chřestí... Jsou to kosti, starý střep... Hloub, jen hloub! – Ty nechceš vzdorem? Půjde to, jen zkus to, zkus! Ne. – Aj rozumíš mi skorem, žes’ tu vyryl zlata kus. – Zapadlá sláva, bronzové zdoby zpod pluhu blýskají u nohou tvých, k životu znova otvíráš hroby, duchové dědů tvých vstávají z nich. Dám jim svá křídla, ať vytrysknou vzhůru, kde starý Perun své zapomněl blesky. ,Dej nám je,‘ řeknou, ,na cizáckou stvůru...‘ a již to lítá, a již to kmitá, vítězný starý duch český. Líbám tě, ty starý střepe. jenž jsi choval dědů prach. Nenadarmo ze tmy slepé pluh tě vyryl v jitřní nach. Již to vím, co’s ještě skrýval v dutině své po sta let: vzdor a sílu, odpor – příval, jenž teď val se znovu v svět. – Nastav mi čelo, oráči reku, nového slunce ti přináším svit, pozdravy slavné nového věku, jež svými křídly jsem u nebe chyt’: Jak pluhu ocel též ocel jest čela, v myšlénce ceny své vzdorně jen křísni. Vyletí jiskra, vzplane vlasť celá... Proto se dívám, proto ti zpívám ku práci jásavou písní. –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

262. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. RUBÍNY. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Selské písničky. (Josef František Karas)
  3. LÉTO V CIZINĚ. (Bohuslav Květ)
  4. Úhory. (Xaver Dvořák)
  5. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. IV. BALLATA O SLZIČKÁCH. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Shnilé obilí. (Jaroslav Vrchlický)
  8. STAŘENCE. (Ferdinand Tomek)
  9. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  10. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)