VSTUPNÍ.

VSTUPNÍ.
Písničko, kdes mi zazněla, kam se mnou tvá nota spěchá? Ve zdech se cize odrážíš a budíš podivná echa. Zakletý zámek z pohádky, všecko kde počalo ztlívat, musil jsem k němu, musil jsem tuláckou písničku zpívat. 7 Přes lány dalné tak jsem šel, nymbus mi zářil v té dáli, to zlaté věže, cimbuří mythicky přede mnou plály. A všecka touha mladistvá a všecko mladistvé snění sem spělo k Tobě, město mé, v horečném rozdychtění. A když jsem stál zde konečně, ve mně jen smutek se vznítil, a místo písně radostné slzy jsem na tváři cítil. Hlubokých smutků kol a kol zcela mne pohřbila láva. Takto se se mnou setkala, och Praho, stará Tvá sláva. Zas potom hněv mi nitrem šleh’, pěsti se sevřely v křeči, porozuměl jsem tajemné mrtvých těch symbolů řeči. K bouřlivé písni, divoké v hrudi mne kypění žehá, v tom dvojí bodák skřížený přede mnou plamínky šlehá. Pst, zde se nesmí křičeti! – Vím, ovšem, promiňtepromiňte, páni. A k Bílé Hoře kráčel jsem truchlivou, hroudnatou plání. Pod starou hruší na mezi jenom si potichu bzučím, písničku svoji obvyklou novým zde nápěvům učím. 8 Ozvěny není v širošír, kamkoli pohlednu v kolu. Kdyby jí bylo, sto tisíc srdcí by zpívalo spolu. Nu nechť, já o nic neprosím, v krev českou pevnou mám víru: někdo se zastaví, a kdo ne, jdi s bohem, příteli, v míru! V PRAZE o sv. Václavě 1903.
9