Ponížen již jest věčný nepřítel,
jenž tisíc let zde nad kořistí bděl,
jsme prosti jeho. Zdráva
je naše vlast v triumfu práva.
Dnes v zápase svém odvěkém
již máme, člověka co činí člověkem.
Vy, rytířové nejsvětější svátosti,
Svobody národa, stojíte pohotovi
ji bránit, kdyby měl nastat útisk nový.
Hle, vaše zraky svítí radostí,
a svatý prapor, Svobody zástava,
vám nad hlavami povlává.
Čest jemu! Všech ctí největší!
A národ i vlast budou v bezpečí!
Stojícím v rotách pod ním pospolu
vám uloženo víc než druhdy úkolů:
ne již despotům a zlatem ověšeným jejich panákům
krev vaše platí, platí zemi,
cti její, štěstí jejímu a práce její zázrakům,
národu patří s jeho rody všemi,
jež posloupně se rozžijí,
patří demokracii.
Sláva podala vavřín vašim předchůdcům,
váš vavřín jest zas zlobě bránit
a lstně předeným zlům.
Stráž vaše na Labi a Dunaji je v celém obvodu
i stráží odjařmených národů,
vlast chráníce i je budete chránit.
Je širší vaše povolání.
Nejen zdravým svalem, smělou odvahou
svým povinnostem sloužit,
vám, vojáci, je s celou duší svou
a v usilovném odhodlání
po krásném lidství toužit
a dosíci ho srdcem, které ví,
že metou nejvyšší je láska, bratrství.
Jeť zákon: v blízkost promění se dálka,
věčný nepřítel kde byl, tam přestat musí.
Po vědění hladem,
práce svaté kladem
lze zvítězit a nežít život kusý,
tak jenom navždy zabije se Válka.
A Válka, jež vždy znovu procitá,
musí, musí být navždy zabita.
Vidím vás s polí jít a z horských chat,
ze šachet, z dílen, z černých jam,
z rudých ohni a litinou hutních tlam
na prapor lidství přisahat.
Vidím vaše řady jarých zraků,
vidím letce vaše svištět v mraku,
lev bílý žije, díky vám!
Radost jak živý plamen v srdci mám.
A čím víc naši jste ve lví říši,
i my tím jsme vám bližší,
a ten se bolehlavem opil,
kdo, proč tu jste, by nepochopil.
Nechť zní vaše písně, naše v celém kraji
se radostně k nim přidruží,
prapory vaše vesele ať vlají,
a z vašich stop kveť vlast nám do růží!