KONVALINKY.

Karel Vojtěch Prokop

Dej mi ty konvalinky bílé, ať osvěží mě jejich dech, ty drobné zvonky zvoní mile, jich zvuk mne v tichu vnímat nech, dej mi ty konvalinky bílé! Mé srdce touží po tom kvítí – buď jenom ticha, ztlum svůj zpěv, v té vůni nech mne chvilku sníti a zapomenout na ples, hněv, jímž obdařilo mě mé žití. Jen zticha, zticha – šumot háje, kde rostly, z dálky doslýchám, a zdá se mi, že v době máje tam v mechu měkkém ležím sám, a les mi kolébavku hraje. Ó nech tu píseň zníti dále, jí balzám kane v moji hruď, a zvonit nech ty zvonky malé, jen ztlum svůj zpěv, jen ticha buď a nech tu píseň zníti dále!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

631. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zahrada nade mnou... (Růžena Jesenská)
  2. XIII. Jak truchlivo – jak tesklivo! (Boleslav Jablonský)
  3. Nad ty vaše plesy liché (Marie Čacká)
  4. 37. Jedna máti. (Jan Slavomír Tomíček)
  5. Obraz dívky mé. (Josef Jaroslav Langer)
  6. Večerní klekání. (Josef Kuchař)
  7. V klidu a v bouři. (Ladislav Quis)
  8. Akkordy. (Vincenc Furch)
  9. báseň bez názvu (Alois Vojtěch Šmilovský)
  10. XX. Měsíc se plaví na nebi (Vítězslav Hálek)