MATCE.

Karel Vojtěch Prokop

Co mi v dobách bolesti nové dává síly, co mne těší v samotě v podvečerní chvíli, co mi hlavu pozvedá, když mi žalem klesá, a čím povždy neklamně duše moje vzplesá: Matičko má! – tvá to líc, kterou vidím v mlze, osloněnou, ve záři, skrze horké slze. Matičko má, tvůj to hlas, který slyším z dáli, slovo, jímž mi pro život rty tvé požehnaly.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

466. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. III. (Rudolf Pokorný)
  2. HOUSLE. (Ludvík Lošťák)
  3. DVA ČERNÍ MOTÝLI. (Čechoslav Ostravický)
  4. Mé matce. (Ferdinand Písecký)
  5. Mluvo milá, hudbo velesladká, (František Sušil)
  6. II. Je krásná chvíle blouznění (Bohdan Kaminský)
  7. Odměna. (Adolf Heyduk)
  8. 1. O, jak blaze tobě, (Marie Čacká)
  9. Loretánské zvonky. (Adolf Heyduk)
  10. Za soumraku. (František Táborský)