DOMOVINĚ.
Nade všecky písně v duši mojí zvoní
píseň vroucí lásky k milé domovině,
bájným květem bují, září, plane, voní...
Domovino drahá! Sny, jež v matky klíně
dětská duše snila pod andělů křídly,
všecky zrodilas mi; celé světy bájí,
pohádek a písní křišťalnými zřídly
v duši moji tryskly, navždy v ní se tají.
Tys mi dala chatku nízkou, malou, chudou,
a s ní tolik štěstí, že mi v život stačí,
že k ní moji snové věčně spěti budou,budou
jako v rodné hnízdo drobná čeleď ptačí.
V ní se stulí zticha někde v koutek známý,
krb kde v záři plane tajemnými svity,
kde jsme v zimní večer sedávali sami;
nebo na zahrádce ve květ porozvitý
stařičkého štěpu v tichém blahu sednou,
odkud budou shlížet v malá okna chaty,
snad tam ty dvě drahé, šedé hlavy shlednou,
jak je zbarvil září slunce pablesk zlatý.
48