V TEMNU.

Karel Vojtěch Prokop

Boky zahalené v plášti lesů tmavém, čela k hvězdám tyčí velikáni hor; dědinku noc halí lehkotkaným hávem, v chýžích světla hoří v lesku usměvavém, nad dědinkou v stráni dřímá černý bor. A již nad ty hory vzletem duše pne se, aby s jejich výší pila hvězdný jas – slyš! tu dívčí píseň dědinkou se nese... hvězdy výšin hasnou, v duši chví se, třese jen ta píseň a ten ladný dívčí hlas.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

222. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HÁDKA. (Josef Jaroslav Langer)
  2. Spojení. (Adolf Heyduk)
  3. báseň bez názvu (Rudolf Pokorný)
  4. 1. ŠTRBSKÉ PLESO. ( H. Uden)
  5. Na Osikově. (Rudolf Pokorný)
  6. MORAVĚ. (Karel Václav Rais)
  7. Za východu slunce. (Rudolf Pokorný)
  8. Báj Tater. (Otakar Mokrý)
  9. Touha po domově. (Adolf Heyduk)
  10. RŮŽE POVÁŽSKÁ. (Adolf Heyduk)