IX. Honza rychtářem.

Ladislav Quis

IX. Honza rychtářem.
Boháčem se Honza stal každý mu teď úctu vzdal. Pán Bůh mu i svatí: za mudrce platí; ba i těm děvčatům už nad Honzu nižádný muž. Za štěstím závisť však jde: rychtář i konšelé zde. Honzu na soud hnali, přísně se ho ptali, odkud že jmění své vzal? Honza však jenom se smál. Lupič neb čaroděj jest! Utopit? – malý naň trest! V pytel jsou jej všili, na hráz položili: ,Hodinu k přiznání máš, ortel než stihne tě náš!‘ Rada se vzdálila již, Honzovi tíže a tíž. Mlčet neb se znáti, obé v zlo se zvrátí: „Hrdlo neb peníze ztrať! Nyní mně, Filipe, raď.“ Pytlem tu v středu zří stád pasáka, šelmu, kol hnát. „Nechci,“ jal se lkáti, „rychtářem se státi; hoďte mne do vody jen!“ Slouha mu pomohl ven. Za blázna sám v pytel vlez’: ,„Rychtářem chci být už dnes.‘“ Honza pytle nechal, s bravem domů spěchal. Věru, měl nejvyšší čas: rychtář tu s konšely zas. ,Jak jsi se rozmyslil, rci?‘ ,„Rychtářem býti vám chci.‘“ ,Z rady žert si tropí! Nuže, ať se topí!‘ V rybníce pasák byl hned, rada se vracela zpět. Jaký to úžas a div? Honza tu se stádem, živ! Co tu bylo ptaní! „Hozen v rybník, páni, stáda jsem pod vodou zřel; tohle jsem vyhnal a šel.“ ,Stáda?!‘ – pan rychtář se ptal. ,Pojďme tam!‘ konšely zval. K rybníku se hnali, s hráze hopcovali. Celý tak magistrát dnes na vždycky do bahna kles’. Jaký to po obci shon? Na poplach vyzvání zvon. Honza, chytrá hlava, rychtářem se stává; hlouposť a lakota však v rybníce pohřbeny tak. [21]

Kniha Hloupý Honza (1881)
Autor Ladislav Quis