XIII. Jak se dostal Honza do nebe.
XIII. Jak se dostal Honza do nebe.
Umřel náš Honza. Na vše strany
zvoní jemu slavné hrany;
se zvuky zvonů ze světa
ku nebi duše zalétá.
Nebeskou bránu Petr střeží,
otvírá ji jenom s těží.
,Kdo jsi a odkud?‘ – „Honza z Čech“. –
,Hlupáku, chuť si zajít nech!‘
Honza – ten necek’; jen se mračí,
ku bráně se vzdorně tlačí.
S hřmotem brž Němec žádá vstup.
Puštěn hned. S ním tam Honza hup’.
Halenu svoji hodil na zem,
postavil se na ni rázem.
Marně jej Petr vyháněl.
„Na svém já stojím!“ Honza děl.
Na Čecha horlí Petr Kristu.
,„Nech,‘“ dí Pán, ,„má právo k místu:
dobyl si říši nebeskou.‘“*)
_______
*) K náležitému zakončení našeho cyklu opakováno zde ze slavnostního listu „Národ sobě“.
E: js; 2002
[27]