Jsem kovkop ponurý. –
Adolf Racek
Básně v knize Lyrikův pád:
- Z ÓDY ČLOVĚKA.
- MONOLOG BLÁZNA.
- PÍSEŇ MILOSTNÁ.
- Řeč Esperanto – moje řeč!
- Plul na svět daleký – O pýchy hlubiny! –
- Rackové bílí,
- Já moře neviděl; to celá záhada,
- O kouzlo květu, jehož není krása
- Mé srdce utýrané strádáním,
- Jsem kovkop ponurý. –
- Umřela ozvěna a chápete mou hrůzu,
- Jdi, bratře, jdi, já sám zde zůstanu.
- Chceš pravdě blízkým být,
- Do snů mých temnoty dvé obřích svítí prsů,
- V tmách ticha půlnocí jsem slyšel moudrost hrobů:
- Člověka hranol nic rozložil v jevy.
- Není štěstí v lidí milování,
- Samota, bratře, mým je vladařstvím!
- Ne otcem stává se syn,
- Tmy stínem světlo,
- Chtěl za dne hvězdy zříti,
- Nic a všechno jest jedno.
- Barva je vlastnost,
- V závratné výsosti, výše a výš,
- O Nero, mýlíš se a celá arena!
- Prokletí svaté – nebýt svůj!
- Jsou hvězdy, kterých dosud nevidíme,
- Všechno a všechno jest jevem,
- Kněz řádu nového k obřadům pokleknu
- Slepému není duhy,
- Dnů deset tisíc mých. Zacházím v samotu
- LYRIKŮV PÁD