ZE VZPOMÍNEK.

Karel Václav Rais

Přišel jsem opět v sednici naši, v sednici naši, v rodný dům, prach se v ní dosud duhový vznáší do oken drobných ke kamnům. Jediné to je, co tady zbývá z jizby, jak je v mé paměti – strop je tak nízký, podlaha křivá, a ta pec – hnízdo pro děti. A potom okna! K smíchu jsou, věru! Těmi že jednou dětský zor celý svět boží vídával v šeru se všemi městy, věnci hor? V sednici té že rozkvétal jednou štěstí tak velký, slunný květ, že mi ho dosud, ač vlasy šednou, nepodal jinde celý svět? Duše teď ani věřiti nechce, štěstí že, které život dal, v takový koutek vejde se lehce – – kdož by tu, kdož by neplakal! U své lampy sedě, duchem bloudím v dáli, tam kde střechu kloní rodný dům náš malý. Pod nebeskou bání, na níž hvězdy planou, milý domek chýlí střechu ustaranou. Stará jabloň dutá branku k němu stíní, na záspi je temno, mrtvo v jizbě, v síni. Jenom stín mé matky, mrtvé šestým rokem, bloudí naším domkem neslyšeným krokem. Zůstala tam sama u zdi na hřbitově, ale stará láska nedá spáti v rově. Bloudí, pátrá marně v temnu známé střechy a jenom ty trámy slyší její vzdechy. Jen ty bílé stěny, šindel, vetchá vrátka vědí, proč tam pláče naše stará matka. Ševelí to kolem, povaly se chvějí – jen ty tomu žalu trochu rozumějí. Stát za svůj národ v těžkém boji i můj sen býval a mlada – bloud, netušil jsem, v denním znoji co snů těch u nás uvadá. Co při lopotě za kus chleba se horké krve vyřine, že mnoho, mnoho je jí třeba, by téci mohla pro jiné. Že budu rád, když v těžké doby vždy tolik krve zbude mi, co dětským líčkám stačilo by, by kvésti mohla růžemi.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

340. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  2. VÝHLED Z DÍLNY BÁSNÍKOVY. (Emanuel Čenkov)
  3. báseň bez názvu (Antonín Sova)
  4. VIATICUM. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Studie. (Antonín Sova)
  6. Na Hostýně. (František Táborský)
  7. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  8. Bílý holub. (Jaroslav Vrchlický)
  9. X. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Studentova jizba. (Alois Škampa)