Oběť.
Marné na mysli je přemítání,
Oučinku již nemá žádný lék;
A když královice k zachování
Předc se vyhledává prostředek,
Takto zašeptají rtové jeho:
„Rychlého mi muže pošlete
Pozeptat se boha Delfického!“
Na svém lůžku mládenec jak leží,
Davem dvořenínů obklíčen;
Rychlonohý posel s dary běží
Přímo k Delfickému chrámu jen.
První zhasne den, již zhasne druhý,
Víc a více bleduebledne mládenec;
Ještě však zde s radou není slúhy.
76
Všecko s králem trpkou bolest zdílí,
Počíná syn těžce dychati,
Unavený posel v této chvíli
Namáhá se tísní prodrati,
A pak zboru v radostném dí plesu:
„Přestaňte jen hořce kvíliti,
Já od boha ještě pomoc nesu!“
Utichne hluk – jaké poručení
Dal Bůh, král i lid chce věděti:
„Možné bude jenom uzdravení,
Jestli z dobrovolné oběti
Z vás kdo ocel do srdce si vtopí.
A tak umíraje obličej
Nemocnému vřelou krví skropí!“
77
Hrůzou trne král, všem blednou líce,
Jak ta slova posel vyřídí:
„Ach což nevzkřísí ho žádný více?“
Ptá se král – a předce nevidí
Z davu nikoho spět ku pomoci.
Ptá se opět: „Což má zahynout
Jedináček ubohému otci?“
Tak když mluví, káže, prosí, žádá –
Smrtí mládenec v tom zápasí,
Hle! již dvořanům víc neukládá
Král – a břitký meč si vytasí.
„Ne tak! – otec můj má více dětí!“
Křikne před ním sprostý bojovník,
A hned proti svému kopí letí. –
78
Vyrve kov si z ňáder, nazpět padne
Ještě svému králi v náručí;
Jak mu růže prchá z tváři ladné,
Tu krev stříká, kam bůh poroučí.
A když v bojovníku život hasne,
Král i všecken zástup zaplesá;
Jinoch otevře zas oko jasné. –
79