Opuštěná.

František Alexandr Rokos

Opuštěná.
Když se travka zelenala Z jara na vršíčku, Opět Lenka honívala Beránky k lesíčku. Pod javorem sedávala V uklenutém doubí, A žežhulku poslouchala Kukat v blízkém doubí. Toužebně tam čekávala Na milence svého, Srdečně ach vzdychávala: „Kýž jsem brzy jeho!“ Miláček jí přisliboval Dříve v sladké době, Když ji doma navštěvoval, Že ji vezme k sobě. 125 Potom k háji za milenkou Zřídka se kdy brával, A že bude jeho ženkouženkou, Více neříkával. Pšenice než vymetala Na rovině klasy, Hořce Lenka bědovala: Změnily se časy. A když stály těžké snopy Na požatém poli; Nevěrného byly stopy Přes hory a doly. Jak žežhulka nekukala V žlutém doubí více: Tuť již Lenka neplakala – Zbledly její líce! 126