Sbrusu nová píseň.

Sbrusu nová píseň. (Zpívaná od ponocného v městě Přálově v noci před novým rokem.)
Chci vám novou píseň zazpívat, Musíte však uši otvírat; Hleďte na to pozor dátidáti, Pilně na má slova dbáti! Právě starý rok nám uběhnul, Já jen na své lůžko nelehnul; Bych vám obětoval přání, Pohříženým v sladkém zdání. Všem, co líbým snem se kojíte, Přeji – brzy se to dozvíte – By vše přišlo k vyplnění, Pochybnost to žádná není: 140 Nejprv, by z vás každý v nemoci Našel k uzdravení pomoci, Z upřímného srdce zpívám, Jakžto v obyčeji mívám. Kdo se bohatstvím rád obírá, Kýž pak v tomto roce nasbírá, Víc než v loni, zlata hojně, Při tom ať je živ pokojně. U koho se peníz nebělal, Kdo jen hodně dluhů nadělalnadělal, Až se věřitele lekal: Přeji – by mu letos čekal. Kdo z vás dobré pivko miluje, Nad tím ať se sládek slituje; By měl letos pověst chvalnou, Ať nevaří vodu kalnou. 141 Těm, co rádi dobré papají, Lacino ať lidé dávají: Všecku drůbeř, aby kloubky Nehryzly jen jejich zoubky. Vespolek vy svorní manželé Buďte opět živi vesele: Ať vám tiší dnové plynou, Nezdárné vás dítky minou. Vám, co statků ste se sprostili, Všecko jmění dítkám pustili: Žádám – aby vaše děti Měly vás líp na paměti. Také vy mne slyšte panenky, Co jste bývaly jen milenky, Jenž ste věnec zachovaly, Kýž byste se šťastně vdaly! 142 Vám pak roztomilé babičky, Přeji peněz plné kapsičky; By ste nemusely klíti, Že vám nelze kávu píti. Jestli že sem koho vynechal, Aby sobě proto nevzdychal: Inu třebas hory zlaté K spokojenosti měj svaté! Všecky sváry, křiky, pranice, ŽenskychŽenských proti sobě štvanice Musejí hned přestat vlastně, Chceteli být živi šťastně. Já jsem ponocný však z Přálova, Zřídka chodím v noci z domova; Že sem uměl vděčbu kovat, Musím na sebe též pamatovat. 143 Když sem konal službu bedlivě, Přál i všechněm štěstí horlivě: Za mzdu vám teď díky vzdávám – Lepší od vás očekávám! – 144