JAHODY.

JAHODY.
Šla má milá na jahody na zelená borka, zadřela si ostré trní v bělounkou nožičku. Nemůže moje milenka na nožičku vstoupit. Ach ty trní, ostré trní, proč si bolest zdělo? za to budeš, ostré trní, z borek vymýtěno. „Počkej milá v pochládečku, 107 wzelenie borece iazdobiehu napaluciek pokonieciek bieli koniecieksie napaluce whustei trauie pase moie mila vpochladecze namile^o zdaie ie sie mila zalouati potichunku vborce achciersiekne moie mati iaznescastna roba uezdimi rsiekase mati chouaisie iunosi ciemusie iunosi chouati kdazsu dobrsi ludie iṕiedech na konice iako sniezek bielê skocich skonie viezech nasuk zastrsiebrnu uzdu obiech diewcie ṕzech ksrdcu icelouach usta izabude k̃snadieua wnozici bolnitrn 108 v zeleném borečku; já doběhnu na palouček pro bilého koně.” Koníček se na paloučku v husté trávě pase, moje milá v pochládečku na milého čeká. Počne milá žalovati po tichounku v borku: „ach co řekne moje máti, já nešťastná holka! Vždycky mi říkala máti, chovej se jinochů, čemu se jinochů chovat? když jsou dobří lidé.” I přijel sem na koníčku jako sněžek bílém, skočil s koně, vázal na suk za stříbrnou uzdu. Objal děvče přižďal k srdci i líbal sem usta, i zabyla krásná dívka v nožičce bolný trn, 109 laskachomsie milouachô slunce nazachodie poied mili rucie domow sluneczko nam zaide wzkocich rucie nakonieczek iako sniezek bieli iwzech zmilitku wnarucie otiedech sniu domow
Biehase ielen pohorach powlasti poskakoua pohorach podolinach krasna parohi nosi krasnima parohoma husti les ~praze polese skakase hbitimi nohami aita iunose pohorach chodiua dolinami chodiua wlute boie hrdubran nasobie nosiua braniu mocnu rozraze w̃hom shluki nenie iuz iunose whorach
110 V lásce sme se milovali, slunce na západu. „Pojeď milý rychle domů slunéčko nám zajde.” Vsed sem rychle na koníčka jak sníh bělounkého, vzal sem milenku v náručí, odjel sem s ní domů.