XXXII.

Karel Sabina

Nocí slavík žaluje Po háji lásku svou, I ohlas opětuje Píseň žalostivou. Skřivánek lásku pěje Svobodným lučinám; Zefír jak zavěje, Šumí jen lásky klam. Víc než slavičí city Se tají v srdci mém, Však bol spočívá skrytý V snění zádumčivém. Dél nemohu zapříti Ten plamen ohnivý, An chladne živobytí, Bez lásky práchniví. Nechť zpěvem se vyvine, Co ve mně spočívá, Než srdce mé zahyne – A s srdcem píseň má.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

54. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. III. I vám, i vám buď nyní výhost dán, (Josef Václav Frič)
  2. 24. NÁŘEK. (Karel Hynek Mácha)
  3. POMNĚNKY. (Karel Sabina)
  4. LVI. Píseň zarmouceného. (František Matouš Klácel)
  5. báseň bez názvu (Václav Vojáček)
  6. Stella. (Siegfried Kapper)
  7. PROCHÁZKA V SOUMRAKU. (Karel Sabina)
  8. POVZDECH. (Ludvík Lošťák)
  9. Zrazená hvězda. (Václav Antonín Crha)
  10. VÝJEV ZE ŽIVOTA RYTÍŘSKÉHO. (Karel Sabina)