XXIII. Marje – kdybych básníkem byl,

František Karel Drahoňovský

Marje – kdybych básníkem byl, lásku svou bych opěval, psal bych krví srdce svého, tobě to pak čísti dal! Cítit – neumět cit ale svěřit ani papíru, to je hrůza nejhroznější – nebytí to na živu! Ó proč, lásko, proč jsi němá, proč jen pro tě nemám slov? – Nejmocnějšíť tvoje říše – tobě milejší však krov!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

znělka, petrarka, laura, sonet, rým, rýma, verš, musa, mizina, opěvat

192. báseň z celkových 259

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LXXIII. Jaké práce mne to druhdy stálo, (Josef Uhlíř)
  2. ZÁKEŘNÁ VLNA (Rudolf Medek)
  3. I. Chci k Tobě takým promluviti slovem, (Adolf Heyduk)
  4. Xav. Dvořákovi za připsání jeho knihy „Meditace“. (Jaroslav Vrchlický)
  5. LÍTOST. (Louis Křikava)
  6. LXV   Stavěl jsem pomník nejkrásnější, (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Lásko, cudném v závoji krásy nahé, (Adolf Racek)
  8. 105. Jestli jen to básnířstvím se volá, (Jan Kollár)
  9. LXXXIV. LEONOVI HRAB. z THUNU a HOHENŠTEJNA. (František Ladislav Čelakovský)
  10. POMSTA. (Antonín Klášterský)