TOBĚ.

Josef Václav Sládek

Tobě, co s tváří bledou, řetězem kol šíje na trůnu sedíš v rumy skáceném, laur strhaný na čele vznešeném, na něž s pod lauru chmurný stín se lije co dumný sen o ráji ztraceném; Tobě, jejížto povzdech, rtové halí v tak tklivý úsměv, že by zahynul člověk jen hořem, kdyby nekynul dál Tobě žít bol v oku neskonalý; Tobě, jež celá v pohrzení, žalu mi dražší’s tisíckráte těch, kdo v tém si vítězný tisknouce diadém hlavou se v nebi, nohou brodí v kalu, mi dražší’s tisíckrát s tím zdraným šatem, s tím řetězem, kde slzy – perly stkvoucí, Ty železem a oni spjati zlatem – Tobě chví z ňader píseň má se vroucí! Ha píseň, píseň jen? – Při boží hněv! Uštvali Tě jak laň hon psů a hochů, vyssáli Tě, jak upír spících krev, zhyzdili Tě, jak barbar řeckou sochu; a stupili tě slabou, v bídu sklanou, že sníh by zkrvavěl nad takou hanou, a my? – nám stačí vrkající zpěv! Jsme národ žebráků! – žel duchem víc než tělem, svým činem na mizině, ač ne řečí. Ten minul čas, kde sáhalo se k meči, kde ranou v tvář mluveno s nepřítelem. Když mrtvý kámen britským hubitelem z bořícího se loupán Parthenonu, kleft jako skála, zaplakal co dítě nám, kde již všemu odzvonili k skonu, jímž nezůstalo ani ve úkrytě nezhanbené ni upomínky jedné; u nás, kde člověk ani neusedne na místě slzou, krví nezvlaženém, kde kamen ne, kde šlapou srdce živá: nám ani slzy – nám dost slova bývá, a žár co zbudí v robu otupělém, v nás zbabělství se zdusí pod popelem! Jsme národ žebráků – já také žebrák jsem a to, co jiní, k nohoum též ti kladu: vínek to ze slov, rýmem spjatých v řadu, jen jiní snad co ne: horoucí slzu v něm. Odvrhni slova má, jen pozvol, matko, prosím, bych zlíbat směl tvé ztlelé řízy lem. Jsem žebrák, čin nedospěl v srdci mém, jen slzou, dovol, ať tvé rány zrosím – odvrhni slova – jen tu slzu vem.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

186. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. „KRYMSKÉ SONETY“ (Josef Svatopluk Machar)
  2. APOSTROFA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. báseň bez názvu (Antonín Klášterský)
  4. Ahasver na věži Eiffelově. (Jaroslav Vrchlický)
  5. KANDÍK PSÍ ZUB. (Antonín Klášterský)
  6. KRÁSE. (Jaroslav Vrchlický)
  7. CIII   Březnové slunce už by hřáti chtělo, (Stanislav Kostka Neumann)
  8. Slzy. (Josef Václav Sládek)
  9. CAUSERIE O NEJMLADŠÍCH KRÁSKÁCH SVĚTA. (Josef Svatopluk Machar)
  10. Ideal. (Jaroslav Vrchlický)