ZE VŠEHO, CO JSEM ŽIL –

Josef Václav Sládek

Ze všeho, co jsem žil a co jsem sníval, zbyly mi trosky jen. A přes ně dál se valí žití příval v den jako den a každý prázdný zeje bez štěstí, vzpomínek a bez naděje. Sklonila ke mně světlou svoji hlavu dnes večer duma, svatá duma má, ta ztracená ve všedním davu mých děl, mých myšlenek. A tma s mé mysle schází; – vidím hvězdu plát... bud’ zdráva, hvězdo má, mi tisíckrát, ty nejdražší, ty bílá, bledá, zašlá hvězdo má! A v lesku svém, tom nejkrásnějším z všech mne umřít nech! Ó dnes mne umřít nech!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

216. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Naděje. (Bohumil Forman)
  2. MODLITBA. (Karel Mašek)
  3. ŽIVOT. (Ludvík Lošťák)
  4. Naladění. (Jaroslav Vrchlický)
  5. ZASNI. (Josef Václav Sládek)
  6. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  7. TAK ZCELA JINAK... (Jan Wojkowicz)
  8. Večernici. (Jaroslav Vrchlický)
  9. V černé hodince. (Bohuslav Květ)
  10. U nohou tvých... (Augustin Eugen Mužík)