Polní květy.

Josef Václav Sládek

Jak polní květy v nádheru se šatí a pokrývají luhy, les a lada, slunce a prcha do klína jim padá, nesejou, nežnou a jsou celí zlatí: Svěřep a stoklas, mnišci chocholatí i květ, jenž svítí pod korunkou hada; klas chudý vedle na úhoru strádá, však jim se rozmar nikdy nepohatí. A koukolem a pejrem, kokoticí a svlačcem, luštincem tak po dni tuhém když kráčí sedlák s uřícenou lící a chudou jař obzírá do daleka a vzpomene, co vrabců na ni čeká, – tu pomyslí si: Tak do toho pluhem!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

80. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POSLEDNÍ KLAS. (Jaroslav Vrchlický)
  2. VELKÉ, ŠIRÉ, RODNÉ LÁNY... (Josef Václav Sládek)
  3. Probuzení (Antonín Sova)
  4. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  5. Děti v práci. (Josef Václav Sládek)
  6. V žáru léta. (Antonín Klášterský)
  7. JARNÍ (František Šimeček)
  8. XIII. Žitné pole, žitné pole, (Vítězslav Hálek)
  9. Sekáčova píseň. (Antonín Klášterský)
  10. Dotaz. (Adolf Heyduk)