Ne, ta moje pole...

Josef Václav Sládek

Ne, ta moje pole nejsou má, – jsou cizí já je orám, vláčím, někdo mi je sklízí. Něčí jsou mí voli, něčí je mé setí, něčí je má chata, něčí jsou mé děti. Něčí jsou mé ruce, každá žíla v těle, jen má strast a síla, ty jsou moje celé!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

35. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MOJE DĚTI. (Josef Václav Sládek)
  2. Drsny jsou mé mravy... (Josef Václav Sládek)
  3. Chudé dítě. (Josef Václav Sládek)
  4. Můj synku... (Josef Václav Sládek)
  5. CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ. (Jan Opolský)
  6. Selské písničky. (Josef František Karas)
  7. V potu tváře. (Josef Pachmayer)
  8. XI. Jaro, to švarné pachole, (Vítězslav Hálek)
  9. SMRT STARÉHO LUKÁŠE (František Odvalil)
  10. Až já budu velký. (Josef Václav Sládek)