Cos táhle šumí...
Cos táhle šumí z chvůjí,
cos temně z pod hor zvučí:
to jarní větry dují,
to jarní vody hučí.
Cos v povětří se směje,
cos v důl jak zvonky splývá:
to jarní slunko hřeje,
to skřivánek tam zpívá.
Cos polétá a šuká,
jak vzduch je zlatem skvělý:
to ponejprv dnes v luka
si vyletují včely.
Cos bílo v třešni naší,
cos pod krovem je v práci:
to první květy raší,
to vlaštovka se vrací.
43
A dřív, než větry duly,
než v horách tály sněhy,
dřív, než oživly úly,
a vzduch pln plný něhy,
než květ zavoněl luhem,
než pod krov kdo se díval:
já na poli byl s pluhem –
jen skřivánek mi zpíval.
44